Humorná povídka s prvky slam poetry

Není tomu tak dávno, co jsem se účastnila soutěže pořádané nakladatelstvím Bookla.cz s tématem Jdu na jedno v žánru humor. Protože mi hospodský humor není blízký a pojala jsem to po svém, nedivím se, že jsem se nedostala do užšího výběru (to se mi povedlo loni s povídkou Čas odejít, kterou zde budu také sdílet). Přesto věřím, že tohle minidílo si nezaslouží zůstat v propadlišti šuplíku. Nakolik se to povedlo, posuďte sami :-) . Doufám, že pobaví především rodiče malých dětí:

Záchrana manželství nevěrou

Humorná povídka s prvky slam-poetry o tom,

jak přežít rodičovství a neztratit u toho jiskru (ani babičku)

Rozhodla se jedna žena, která byla usoužená touhou po romanci, s veškerou elegancí dát svému muži ještě šanci. Byli spolu už dost let, přes den řekli si pár vět, ale žádný dotek, jen prázdná slova. Dvě malé děti měli doma – těžko říct, zda chtěli by to znova. Po náročném porodu stáli blízko rozvodu, protože rodičovskou zodpovědnost doprovázely: spánková deprivace, na úklid rezignace, sexuální stagnace. Muž chodil denně do práce a žena byla pokořená každodenní otázkou: "Co jsi celý den dělala?"

Všude bordel, chaos, on v její náruči už necítí radost. Jen pořád slyší, že všeho má dost, že se má taky zapojit, děti krmit, ustrojit, uklízet a luxovat a dětem se věnovat. A tak se uzavřel ještě víc – vždyť do práce chodí, to je nic? Na bodu mrazu byl jejich vztah, jeden z nich musel udělat k záchraně tah, jinak by nastal jeho krach.

Plné břicho, prázdný pytel, to chce každý vážný přítel – zněla rada ženě od matky. Prý v tom nemá dělat zmatky.

Objednala pokoj v hotelu, naplánovala nevšední nevěru – a svému muži svěřila se v záměru.

Zavolali jeho mámě. Ta měla pilates, plavání, tance i lázně. Přemýšleli tedy nad vážným důvodem, který jí sdělí jako nutnost hlídání před nedělí. Kdyby ale tušila, že spolu jen chtějí spát, nemusela by přispěchat. Tak vymysleli spolu lest. Muž bude mít jednu z odteď každotýdenních cest – do hospody na jedno; a žena kurz účetnictví, co začíná před sedmou.

Babička přijela, protáhla obličej, prý ať se z chlastání nestane obyčej a ať jde snacha z kurzu rovnou domů, druhý den ráno má babča jógu.

Žena odjela dřív, na sobě kabát, pod ním hřích: podvazky a erotické prádlo, co její vnady po dětech stáhlo. Muž odešel z domu pár minut po ní, v předsíni ucítil, jak svůdně voní.

Potom co vystoupil muž z Uberu, zaklepal na dveře pokoje v hotelu. Otevřela mu žena, bohyně, rudou rtěnku na rtech, tvářila se nevinně. On vzal si ji dychtivě: na zemi, v posteli, opřenou o stěnu, společně prožili opojnou nevěru – nevěru svému dennímu žití, příště prý zkusí i lehčí BDSM bití.

Tohle to dělali docela často a tchyně nestačila žasnout, jak najednou jsou k sobě jak hrdličky. Cukrují, dělají srandičky. Hlídání dětí už měla nad hlavu, neměla na to každý týden náladu.

Proto se zeptala svého syna, kdy skončí její otročina.

"Jdu na pivo, nestarej se, než se vrátí Anna, měj se. Děkujeme za pomoc, za rodinnou výpomoc," řekl by ve veršovaném světě v jedné rychlé přímé větě.

A jak že to dál bylo? Že to nikdy neskončilo?

Jednoho dne satánci dělali si legraci a svou milou babičku zamkli venku na sluníčku – na balkoně paneláku. Nutno říct fakt jeden, vládl měsíc leden. Zasekla se klička, mrzla jim babička.

Muž s ženou přijeli, jak rychle se jen dalo, ptali se dětí, co že se to stalo. Pustili ji z balkonu zpátky domů a vyslechli si kázání, jak ztratili rozum. Poznala na Anně rozcuchané vlasy, ve tváři syna viděla rtěnku – čípak asi… stejnou, co měla Anna na svých rtech – tím měli oba po žertech.

A tak si jednou týdně bez váhání zaplatili paní na hlídání.